a starokladrubských koní
Národní hřebčín v Kladrubech nad Labem je jedním z nejstarších hřebčínů na světě a zároveň domovem nejstaršího původního českého plemene koní – koně starokladrubského.
Objevte historii starokladrubského koně, který byl zřejmě jako jediné plemeno na světě vyšlechtěn pro ceremoniální účely panovnických dvorů, a jehož tradice chovu sahá minimálně do 14. století.
Historie chovu koní v Kladrubech nad Labem je zřejmě stejně stará jako historie zdejšího osídlení. Krajina hřebčína podél řeky byla osídlována ve středověku a samotné osídlování bylo vyvoláno až v souvislosti s mýcením lužních lesů za účelem získávání kvalitního dubového dřeva. Koně si zřejmě přivedli s sebou pro těžkou práci již první dřevorubci. Plochy po vymýceném lužním lese se kvůli vysoké hladině spodní vody a pravidelným záplavám příliš nehodily jako orná půda, poskytovaly však ideální podmínky pro pastvu koní.
Samotný název obce Kladruby nad Labem (Kladruby = rube klády) naznačuje, že první osídlení založili dřevorubci. Kladruby nad Labem jsou zmíněny k roku 1295 jako součást klášterního majetku cisterciáckého kláštera v Sedlci u Kutné Hory.
Po roce 1491 přešly Kladruby nad Labem, jako součást panství Pardubice, do rukou jednoho z nejvýznamnějších rodů českého království – Pernštejnů, kteří tam před rokem 1522 založili oboru, v níž byli chováni také koně („koňskou oboru“) a tím navázali na středověkou tradici chovu koní v krajině. Panství Pardubice, na jehož území se obora nacházela, zakoupila roku 1560 pro panovníka Česká komora. Císař Maxmilián II. Habsburský na tomto panství založil v roce 1563 hřebčín, který byl 6. března 1579 jeho nástupcem Rudolfem II. Habsburským povýšen na hřebčín dvorní. Brzy po povýšení hřebčína na dvorní byly v letech 1579–1582 v Kladrubech nad Labem provedeny stavební práce na modernizaci panského sídla a nově postaveny stáje.
Hřebčín se v přímé vazbě s okolní krajinou specializoval od počátku 17. století na chov ceremoniálních kočárových koní určených výhradně pro potřeby císařského dvora. Tento hřebčín funguje dodnes a stal se funkčním ohniskem jedinečné krajiny. Kontinuita chovu kočárových koní v ní nebyla přerušena. Kočároví ceremoniální koně typu galacarrossier starokladrubského plemene, jsou v ní chováni a cvičeni nepřetržitě od počátku 17. století.
Zánik Rakousko-Uherské monarchie v roce 1918 zpočátku znamenal ohrožení další existence chovu a výcviku ceremoniálních kočárových koní v krajině, a tím i jejího raison d´etre. Starokladrubský kůň byl totiž schematicky spojován s pompou Habsburského císařského dvora, vůči kterému se nová Československá republika velmi kriticky vymezovala. Proto ihned po vzniku samostatné Československé republiky v říjnu 1918 bylo z jižního průčelí řečanské brány odstraněn císařský znak. V letech 1918 a 1919 byl radikálně snížen stav chovaných koní.
Brzy se však ukázala potřebnost koní starokladrubského plemene pro ceremoniální účely i nové Československé republiky a bývalý c. a k. dvorní hřebčín byl v nových poměrech zachován jako státní podnik (Státní hřebčín Kladruby nad Labem), podřízený přímo Ministerstvu orby. Starokladrubský kůň byl začleněn do ceremoniálu prvního Československého prezidenta Tomáše G. Masaryka: s kočárem taženým starokladrubskými koňmi se konaly nástupní audience vyslanců, inaugurace nového prezidenta republiky a další oficiální akce, jako byly například časté státní návštěvy v nově vzniklé republice.
Po 2. světové válce byl hřebčín začleněn do Státního plemenářského podniku. V době kolem poloviny 20. století bylo v budově zámku zřízeno zemědělské učiliště pro obor chovatel koní.
Nové provozní a ekonomické potřeby si ve 2. polovině 20. století vynutily i doplnění historického stavebního souboru hřebčína, a tak na ploše bývalé zámecké zahrady vyrostly nové stavby administrativně provozní budovy, kočárovna a kotelna. Tento negativní zásah do zahrady však umožnil uvolnit většinu prostor zámku od administrativních funkcí a zahájit pečlivou památkovou rehabilitaci zámku. Ta byla zahájena v roce 1996 restaurováním souboru bývalých císařských pokojů v patře zámku. Historická expozice se stala součástí prohlídkové trasy návštěvníků hřebčína. Současně byly do zámku v souladu s historickou tradicí navráceny kanceláře ředitelství hřebčína.
V roce 2007 byla kulturní krajina hřebčína v Kladrubech nad Labem zapsána na národní indikativní seznam pro budoucí nominaci na Seznam světového dědictví, což akcelerovalo jak přípravu komplexní obnovy stájových celků, tak v neposlední řadě i přípravu odborných materiálů, které jsou k nominaci nezbytné. V několika etapách byl připraven vůbec první Management Plán a byla posílena mezinárodní spolupráce. Významným nástrojem k posílení zachování nominované krajiny bylo vyhlášení rozsáhlého území souvisejícího s hřebčínem za památkovou zónu s názvem Kladrubské Polabí v roce 2015. Protože se péče o krajinu kočárových koní na národní úrovni týká několika vládních resortů, byla v roce 2015 založena meziresortní řídící skupina a podepsána Dohoda o obecných zásadách obnovy a dalšího rozvoje národní kulturní památky Hřebčína v Kladrubech nad Labem, vyvažující více veřejných zájmů v tomto mimořádně cenném krajinném prostředí.
Rodina Pernštejnů zakoupila pardubické panství a následně kladrubskou oboru
Maxmilián II. (od roku 1563 císař) dostal pardubické panství s kladrubskou oborou darem od českých stavů
Jeho Milost, císař Rudolf II., udělil hřebčínu statut císařského dvorního hřebčína, tento rok je brán jako historické založení hřebčína
Kladrubská obora rozšířena o Selmice
Hřebčín ve Smrkovicích připojen ke kladrubskému hřebčínu
Postaveny stáje Starého kštítu v Selmicích
Počátek barokní přestavby hřebčína z rozhodnutí císaře Karla VI.
Hřebčín vyhořel i s plemenářskými záznamy
Narození zakladatele starokladrubských běloušů Pepoli
Císař Josef II. dal hřebčín znovu vystavět
Narození hřebce Favory
Narození bělouše Generale
Narození bělouše Generalissimus
Narození vraníka Sacramoso
Vytýčení hlavních kompozičních os krajiny jako začátek zásadních úprav krajiny hřebčína
Vybudování dvora Františkov
Dostavěny nové empírové stáje
Postavena stáj Padock
Zavedeno umělé zavodňování krajiny s využitím Kladrubského náhonu
Založen přírodně krajinářský park Mošnice
Hřebčín pod správou státu
Vyhynutí kmene Napoleone
Začátek chovu starokladrubských vraníků ve Slatiňanech
Založení kladrubského učiliště
Založení státního podniku Národní hřebčín Kladruby nad Labem
Návrat starokladrubského koně ke svému původnímu účelu, do služeb královského dvora dánské královny
Prohlášení kladrubského hřebčína včetně kmenového stáda starokladrubských koní černé a bílé barvy kulturní památkou
Uznání kladrubského hřebčína a kmenového stáda starokladrubských koní bílé barvy národní kulturní památkou
Dokončení stavebně historickéhe průzkumu, je tak objektivně vyhodnocena architektonická, krajinářsko-urbanistická stopa areálu
První starokladrubský bělouš ve službách Švédské královské jezdecké gardy
Kulturní krajina hřebčína v Kladrubech n. L. uvedena na seznam čekatelů k přidělení statutu památky světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO (indikativní seznam)
Převod ze státního podniku na státní příspěvkovou organizaci
Zpracování Management plánu (aktualiziván v roce 2012)
Starokladrubští koně táhli při státním pohřbu lafetu s ostatky prezidenta Václava Havla
Dokončení projektu „Obnova součástí národní kulturní památky Hřebčín v Kladrubech n. L.“ (IOP)
Vyhlášení památkové zóny Kladrubské Polabí
Ustanovení Rady památky
Česká republika nominovala „Krajinu pro chov a výcvik ceremoniálních kočárových koní v Kladrubech nad Labem“ na Seznam světového dědictví UNESCO
Starokladrubský kůň se řadí mezi barokní rasy koní a má španělsko-neapolský původ. Vyšlechtěný byl pro ceremoniální účely panovnických rodů. Historie chovu sahá až do roku 1579. Bělouši byli v císařských dobách využívaní pro ceremoniální účely panovnického dvora. Představují dokonce zřejmě jediné plemeno na světě, vyšlechtěné speciálně pro tažení kočárů císařů a králů. Starokladrubští vraníci pak zase byli doprovodem převážně vysokých církevních hodnostářů.
Národní hřebčín v Kladrubech nad Labem je jedním z nejstarších hřebčínů na světě a zároveň domovem nejstaršího původního českého plemena koní – koně starokladrubského. Areál hřebčína se rozkládá na ploše 1 200 hektarů v Polabské nížině nedaleko Pardubic. Tradice chovu koní v Kladrubech nad Labem sahá minimálně do poloviny 14. století. Více než 300 let (1579-1918) byl pak císařským dvorním hřebčínem, který zajišťoval koně pro císařský a královský dvůr v Praze a ve Vídni. Dnes chová Národní hřebčín přibližně 500 starokladrubských koní, a to ve dvou barevných variantách: bílé a vrané. V samotných Kladrubech nad Labem je ustájeno 250 běloušů. O vraníky, kterých je také 250, se Národní hřebčín stará v někdejších stájích knížecího rodu Auerspergů ve Slatiňanech u Chrudimi.
Srdce celého areálu v Kladrubech nad Labem tvoří hlavní stáje, zámek a kostel, přičemž všechny tyto objekty jsou s průvodcem přístupné veřejnosti. Hlavní stáje představují dokonale uspořádaný klasicistní soubor budov skládající se ze stáje plemenných hřebců, volných stájí chovných klisen, stájí pro mladé koně ve výcviku, porodny hříbat, jízdárny a dalších funkčních staveb. V těsné blízkosti hlavních stájí se pak nachází císařský zámek, ve kterém lze obdivovat stylově vybavené komnaty, v nichž pobývali významní příslušníci Habsburského rodu při svých návštěvách hřebčína.
Z hlavního nádvoří hřebčína vybíhá přes pastviny přímá, více než tři kilometry dlouhá lipová alej, která končí u hlavního vchodu do Františkova dvora, odchovny hříbat, kde jsou ustájení mladí koně od odstavu v půl roce až do své dospělosti ve 3,5 letech věku. Celý kladrubský areál představuje unikátní, dokonale vyváženou kulturní krajinu složenou z luk, pastvin, starobylých alejí, lesů, slepých ramen Labe, zavodňovacích struh a historických budov mnoha různých účelů. Pro svou jedinečnost a výjimečnou zachovalost získal hřebčín v Kladrubech nad Labem v roce 2002 statut národní kulturní památky.
V roce 2015 byla úspěšně dokončena rozsáhlá rekonstrukce, díky níž areál kladrubského hřebčína získal zpět svůj skvostný klasicistní vzhled z počátku 19. století. Bylo restaurováno sedmnáct hlavních historických budov, vytvořeny zcela nové prohlídkové okruhy a expozice a celý areál se otevřel veřejnosti tak, jako ještě nikdy v historii. Kromě standardních komentovaných prohlídek pořádá hřebčín každý rok pro širokou veřejnost také množství speciálních akcí, na kterých je možné vidět starokladrubské koně přímo v akci.
V roce 2002 získal pro svou výjimečnou zachovalost a jedinečnost hřebčín v Kladrubech nad Labem statut národní kulturní památky.
Starokladrubští koně jsou u nás stále středobodem života a na královských dvorech slouží dodnes. Dánská královna Margrethe II. vyjíždí na slavnostní projížďky po Kodani ve zlaceném kočáře, které táhne šestispřeží běloušů z kladrubského chovu. Ve Švédsku zase jezdí na starokladrubských bělouších trumpetisté švédské královské jízdní gardy. V Čechách často starokladrubáky vidíme při různých slavnostech na Pražském hradě a také je využívá jízdní policie v Pardubicích, Ostravě a v Praze. Vynikající jsou i při závodech spřežení i při klasické drezuře. Pro svou klidnou povahu se také skvěle hodí pro rekreační ježdění a při hipoterapii.
Hřebčín Slatiňany byl založen v roce 1898 jako zámecký hřebčín a nachází se na severním okraji města v zámeckém parku. Vznikl z původních stájí pro dostihové koně a koně pro parforsní hony, které patřily spolu s přilehlým zámkem a panstvím rodině Auerspergů.
V zámku se nyní nachází Hippologické muzeum s rozsáhlými sbírkami. Stáje v Heřmanově Městci naproti zámku patřily zase rodu Kinských. Po ukončení II. světové války a po převzetí objektů (srpen 1945) byli starokladrubští vraníci, jejichž regenerace probíhala od r.1939 v Průhonicích u Prahy, přestěhováni po kopytě do stájí ve Slatiňanech. Vznikl "Státní pokusný hřebčín ve Slatiňanech" a bylo pokračováno v regeneraci tohoto plemene, která byla ukončena v r.1973. V r.1948 byl hřebčín přejmenován na Výzkumnou stanici pro chov koní ve Slatiňanech, která prováděla výzkumnou činnost až do r. 1992.
V hřebčíně Slatiňany se přes 65 let chová starokladrubský kůň v černé barvě, čili starokladrubský vraník. Starokladrubský kůň se řadí mezi barokní rasy koní, má španělsko-neapolský původ a vznikl pro ceremoniální účely panovnických dvorů. Historie chovu sahá až do roku 1579, avšak chov vraníků byl přerušen a v 1931 téměř zcela zlikvidován.
